Druhá cesta na byt

10. dubna 2018 v 17:02
Když jsem ještě jezdila na střední, dojížděla jsem do školy každý den. V pátek odpoledne byly vlaky vždy přecpané, jak jezdili intráci a vysokoškoláci domů. Nevím, proč mě teda nenapadlo, že v neděli odpoledne to bude vypadat podobně.

Místenku jsem si samozřejmě nekoupila a dav lidí na nádraží mě pořádně vyděsil. Šla jsem tedy tam, kam nastupovalo nejmíň lidí a tak nějak doufala v zázrak, který se nekonal. Vlak byl přecpaný, ale sedící slečna, vedle které jsem já stála, vystupovala hned na další zastávce a já tak zabrala její místo. A ještě že tak.

Seděla jsem s velmi milými lidmi, vedle nás stály dvě ještě milejší paní (pro lepší přehlednost M. a L.). Celou dobu si vykládaly s paní naproti mně, protože zjistily, že jsou ze stejného města. Není hezké poslouchat cizí rozhovory, ale v těchto podmínkách nešlo neposlouchat. Navíc během celé cesty jsme se tak nějak "spřátelily". Sdíleli jsme stejně hrozné podmínky, akorát že já aspoň seděla.

Vždy když chtěl někdo projít přes uličku, musela jsem se přitisknout ke slečně sedící vedle mě, aby se na mě mohla natisknout paní L. stojící vedle mě...Ta se mi omluvila se slovy: "Taky bych se cítila líp, kdyby tu seděl nějaký mladý kluk." Dalších 15 minut jsme řešili, jestli by bylo možné mě ještě nějak předělat. Ne. Nebylo.

Původně jsem si vlastně chtěla číst. Bohužel plány nikdy nevychází. Skupinka dívek kousek od nás se začala bavit o tom, že někde mají místenky, ale neví kde, protože je má David, který je na druhé straně vagonu. M. a L. se do toho hned vrhly. Na celý vagon začaly volat, že hledají Davida, jestli ho někdo nevidí, až se chudák opravdu našel a volal (skrz M. a L.) na své kamarádky čísla místenek . Jenže nevěděli ani ve kterém vagoně jsou, ani kde je ten jejich. jestli mají jít dozadu nebo dopředu. Lidé kolem mně se ihned pustili do debaty, kterým směrem by to mělo být. Postupně jsme se přesunuli k tématu, jestli je David hezký kluk a budeme mít možnost si ho pořádně prohlédnout. Možnost byla, ale přes prsa paní L. jsem už nic víc neviděla.

"Tak my už budeme vystupovat, tak se mějte hezky, třeba se zas někdy potkáme, ale doufám, že už Vás nebudeme tak otravovat," byla jejich slova před zastávkou, kde jsem vystupovala a přestupovala na stejný vlak jako ony. S úsměvem jsem se jen zeptala, jestli bych se k nim mohla připojit, protože jedu do stejného města.

Spolu jsme běžely na vlak, který nám ujel, doprovodila jsem je na kafe a v dalším vlaku už jsme seděly všechny. Zeptala jsem se jich, jestli neví, kterou městskou bych měla jet, což sice nevěděly, ale nová spolucestující mi ihned ochotně poradila.

Když jsme konečně dojely do cílové stanice, běžela jsem si ještě koupit jízdenku na MHD a pak najít, z kama pojedu. Jen mě mrzelo, že v té hromadě lidí se mi M. a L. ztratily, a já se s nima nestihla rozloučit.

A jak jsem si tak šla před nádražní budovou, v momentě, kdy jsem zaregistrovala svou městskou, poznala jsem u ní dvě osoby, které už na mě mávaly a volaly: "Haló, slečno, tady! My zapomněly, že jedeme stejným autobusem, a pak už jsme vás nikde nemohly najít."

A tak jsme opět spolu nastoupily do posledního hromadného dopravního prostředku, tentokrát jsme stály všechny tři, a nakonec se rozloučily.

Ne vždy potkáte na cestách milé lidi a já byla opravdu ráda, že když jsem jela poprvé sama tak daleko, tak se mi poštěstilo a měla jsem dobrou společnost :)

Jaké máte zkušenosti s lidmi ve vlaku/autobusu vy? Můžete buď odpovědět v anketě, nebo se o své zážitky podělit v komentářích :)

Na závěr vkládám odkaz na jednu z mých oblíbených písniček, pro zlepšení dne:

Drn z Moravy O:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké máte zkušenosti s lidmi ve vlaku/autobuse?

Nepříjemné, až k pláči 100% (1)
Příjemné, vtipné 0% (0)
Žádné 0% (0)
Normální, nikdo se mnou nemluví 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama