Duben 2018

Oslava narozenin 1

26. dubna 2018 v 20:14
Narozeniny jedné z nás, Š., se pomalu blížily a ty moje následovaly hned týden po ní. Vzhledem k tomu, že byla první, tak ji to asi vůbec nenapadlo, že bysme její narozeniny slavily ve velkém. Já už se ale nemohla dočkat, co holky nachystají pro mě :D Potají jsme začaly plánovat, jak to uděláme, co nachystáme, jak ji udržíme v pokoji, aby to bylo překvápko a všechno kolem.

G. se rozhodla, že zajde koupit nějaké zákusky, já ji poprosila o medovník a pro Š. jsem koupila nějakou čokoládu. Plán byl takový, že se půjdeme navečeřat o něco dřív než normálně, byly jsme tam všechny spolu, dělaly jsme jakoby nic. Š. potom odešla spolu s J. do jejich pokoje. Já ještě potřebovala něco udělat, a ve 4 bysme se v kuchyni stejně motaly a tak jsem se holek zeptala, jestli mám jít do pokoje a čekat až pro mě přijdou, nebo mi napíšou přes Facebook, nebo jak to uděláme. Pravda, byly trochu překvapené, ale moc jsem to nevnímala.

Dodělala jsem si protokol do školy a v momentě, kdy se na chodbě rožlo světlo, jsem přešla do kuchyně, protože to byl signál, že je vše nachystané. O tomto signálu věděla také J., která pak měla Š. nějak dotáhnout do kuchyně za námi.

Stůl byl krásně nachystaný s popcornem, brambůrky, a zákusky. Byly tam hned 2 medovníky. V jednom byla svíčka. Ten byl na jedné straně stolu. Na druhé straně stolu byl zákusek s ovocem a želatinou, v tom byla druhá svíčka. Ano, krásně to holkám ladilo, ty dvě svíčky, každá na jednom kraji :)

Pro jistotu jsem se pak zeptala, který medovníček je můj, abych si nevzala špatný. G. mi důležitě oznámila, že ten "S TOU SVÍČKOU". (Tak schválně, komu to tady došlo?! Mně ne.)

Bohužel, oslavenkyně nám stále chyběla. Napřed jsme psaly přes Facebook. J. byla offline, takže to bylo k ničemu. Pak jsme šly znovu rozsvítit a zhasnout. Možná si toho předtím J. nevšimla. B. si pak šla "náhodou" hlasitě odkašlat na chodbu, holky to přeslechnout nemohly. (vosk ze svíček pomalu ale jistě tekl do zákusků :D) Pak už jim šla i zaklepat na dveře. Nakonec Š. přiletěla a chtěla se zeptat, co jsme potřebovaly, ale my sme jí hned začaly zpívat k narozeninám, takže jen otevřela pusu a zase ji zavřela. Radost v jejích očích nešla přehlédnout. Po konci písničky mi holky řekly, že to bylo i pro mě. že slavíme i moje narozeniny. Proto mám svíčku v medovníku :D

Udělaly jsme si čaj a pak jsme spolu seděly a vykládaly jsme si O:) tyto večery miluju. Nepotřebujeme ani alkohol :D O:)

















Stejně tak jsme spolu oslavily i Vánoce. Měly jsme i nádherný stromeček!


Mám obrovské štěstí, že bydlím s takovými úžasnými slečnami, že mezi sebou nemáme žádné problémy a že si spolu tak krásně rozumíme :) Tohle bych upřímně přála všem :3

Drn z Moravy :P

Průběh prvního zkouškového

17. dubna 2018 v 19:18
První zkouškové bylo jako noční můra. Pomalu ale jistě se přibližovalo, až tu byl zápočtový týden a pár předtermínů těsně před Vánoci. To bylo vlastně celkem fajn, měla jsem tam pár dní na učení, které teď mít nebudu.

Můj plán byl takový, že se budu snažit, a zůstane mi týden, možná dva, volna před začátkem letního semestru.
Nejvíc mi při učení vyhovovalo to, že holkám na bytě zkouškové začalo později, takže jsem se učila hlavně když ony byly ve škole. Když už jsme pak byly všechny doma a všechny jsme se učily, bylo to celkem náročné, protože se všechny učíme nahlas, ale tím otravujete svou spolubydlící. K učení jsme tedy využívaly volné pokoje spolubydlících, párkrát holky zkusily kuchyň, ale tam furt někdo chodí - ať už pro čaj, jídlo, nebo jen nějakou dobrůtku k učení. Jako první zakempila v koupelně J., myslím že jen s dekou a učením. Š. však posunula její myšlenku na vyšší level, když si přinesla do koupelny také skládací sedačku, stoleček a misku s bonbony.


Ze všech zkoušek jsem byla nervózní, jsem dost stresující se člověk, ale vždy jsem se uklidňovala tím, že je to první pokus, zjistím, jak ten zápočet nebo zkouška "vypadá" a když už jsem byla na konkrétní zkoušce, nebylo to tak hrozné, stres opadl a já dokázala využít alespoň trochu informací. Občas také tipovací schopnosti. Zrovna u zkoušky z matiky a fyziky se to teda říct nedá, tam jsem byla s nervama v háji, nadávala si, že jsem pěkně blbá a měla jsem se víc učit.

Na zdárné projítí u zkoušky/zápočtu máme velice zajímavou taktiku, kterou jsme stihly vypozorovat.
Když jsem šla na poslední pokus druhého zápočtového testu z matiky, plánovala jsem se učit den předtím. Bohužel, plán nevyšel, celý den i noc jsem prospala s bolestí hlavy a s velkou nevolností. Ráno jsem přejížděla jen kvůli zkoušce vlakem 3 hodiny, bez jídla, pouze s vodou a ovocným smoothiem, protože při pohledu na jídlo mi bylo opět zle, tak abych do sebe dostala alespoň nějakou energii. Ve vlaku jsem si narychlo pročetla témata a to bylo vše.

Během testu se mi chtělo brečet, nic mi nevycházelo a ani sem si nebyla jistá tím, co dělám. Když jsem test odevzdala, profesorka mi nabídla okamžité opravení, já však s díky odmítla, protože jsem nechtěla, aby to všechno škrtala přímo přede mnou a ještě mi řekla, že jsem totálně hloupá a na škole nemám co dělat. Výsledky jsem měla na mailu hned jak jsem přišla domů. Prošla jsem na skoro plný počet bodů.

J. měla velmi důležitou zkoušku z organiky, na kterou se plánovala učit, jako já, hlavně den předtím. Celý den proležela v posteli s nevolnostmi a střevními potížemi. Druhý den zkoušku bez problému zvládla.

A jak zvládáte zkoušky vy? Máte nějaké osvědčené tipy, jak se tolik nestresovat? :)


Drn z Moravy O:)

Problémy studentského života

11. dubna 2018 v 12:53
S životem na vysoké škole souvisí osamostatnění se od rodiny. Někdo je na to zvyklý už ze střední, ale mně se to netýkalo.

To osamostatnění se bohužel netýká pouze toho, že si musíte sami prát, sami nakupovat, vařit (kecám, maminka mě o víkendu vždy nabalí krabičkama s jídlem O:) ), nebo když jste nemocní, nikdo vám neudělá čaj, nepřinese studený obklad. Pokud holky jsou doma a mají čas, tak samozřejmě ano, ale nechcete je pořád otravovat, svých starostí mají dost. Týká se to taky různých problémů a "oprav" v bytě.

Třeba když jdete na záchod a ten začne protíkat, nikde žádný přívod, kterým bysme to zastavily. Pouze na chodbě dole je přívod pro celý byt, ale ten nám zastavit nešel. (Ne že bych byla slabá, hlavně jsem se bála, abych to neurvala i s tou trubkou, že jo.) Majitel bytu naštěstí bývá přes den ve vedlejším vchodě, takže jsme měly za kým jít pro pomoc. Řekl nám, že hned přijde. 15 min nám protíkaly peníze a když konečně přišel, poznamenal: "Teda to protíká hodně." Nevím, co čekal. Výsledek byl, že je tu tvrdá voda a proto se tam usazuje kal, tudíž klapka nezaklapne kam by měla, a voda teče. Musíme dávat tabletky pro rozpuštění kalu. Samozřejmě jsem ráda, že to spravil, ale taky nám to mohl říct dřív :D

Nebo když vaříte a z ničeho nic se na vás začne valit voda z digestoře. Stále nevíme, kde se tam vzala, ale sklinku tam pořád máme, protože občas ještě kapká.
Což mi připomíná, že zavařovací sklenice mají celkem využití, nejen na přivezení maminčiny polívky - když se pokazí pračka, a nevypouští vodu, sklinkou ji můžete pěkně vybrat a tou vodou následně umýt chodbu před bytem :)

Nebo když otevřete skříňku a všechny věci z horní poličky se na vás začnou sypat, protože se uvolnila a vy ani nevíte, jak ji spravit.

Nebo umýváte nádobí a ze skříňky pod dřezem taky teče voda.

Nebo vám plesniví střešní okna. A když ne okna, tak je to strop v rožku. Jednou za 2-4 týdny bylo třeba to vystříkat savem, které se v té zimě blbě vyvětrávalo, ale teď už máme asi měsíc bez náznaku plísně (zaklepávám do dřeva), tak snad to vydrží :D

Nebo vám ze stropu kape voda. Jsme pod střechou, takže ani nemáte souseda, kterému byste nadali. Tak snad se to po létě zlepší, měli by ji spravovat O:).

A nebo si prostě jen tak sedíte večer v posteli, přepisujete si poznámky z přednášky a z čista jasna se ozve rana jako pra*e. Šuplík G. neunesl tíhu všech jejích učebnic.

Zatím jsme si vždy poradily, ale kdo ví, co nás tu ještě potká :D

Na závěr opět písnička z mého playlistu:

Drn z Moravy :)

Druhá cesta na byt

10. dubna 2018 v 17:02
Když jsem ještě jezdila na střední, dojížděla jsem do školy každý den. V pátek odpoledne byly vlaky vždy přecpané, jak jezdili intráci a vysokoškoláci domů. Nevím, proč mě teda nenapadlo, že v neděli odpoledne to bude vypadat podobně.

Místenku jsem si samozřejmě nekoupila a dav lidí na nádraží mě pořádně vyděsil. Šla jsem tedy tam, kam nastupovalo nejmíň lidí a tak nějak doufala v zázrak, který se nekonal. Vlak byl přecpaný, ale sedící slečna, vedle které jsem já stála, vystupovala hned na další zastávce a já tak zabrala její místo. A ještě že tak.

Seděla jsem s velmi milými lidmi, vedle nás stály dvě ještě milejší paní (pro lepší přehlednost M. a L.). Celou dobu si vykládaly s paní naproti mně, protože zjistily, že jsou ze stejného města. Není hezké poslouchat cizí rozhovory, ale v těchto podmínkách nešlo neposlouchat. Navíc během celé cesty jsme se tak nějak "spřátelily". Sdíleli jsme stejně hrozné podmínky, akorát že já aspoň seděla.

Vždy když chtěl někdo projít přes uličku, musela jsem se přitisknout ke slečně sedící vedle mě, aby se na mě mohla natisknout paní L. stojící vedle mě...Ta se mi omluvila se slovy: "Taky bych se cítila líp, kdyby tu seděl nějaký mladý kluk." Dalších 15 minut jsme řešili, jestli by bylo možné mě ještě nějak předělat. Ne. Nebylo.

Původně jsem si vlastně chtěla číst. Bohužel plány nikdy nevychází. Skupinka dívek kousek od nás se začala bavit o tom, že někde mají místenky, ale neví kde, protože je má David, který je na druhé straně vagonu. M. a L. se do toho hned vrhly. Na celý vagon začaly volat, že hledají Davida, jestli ho někdo nevidí, až se chudák opravdu našel a volal (skrz M. a L.) na své kamarádky čísla místenek . Jenže nevěděli ani ve kterém vagoně jsou, ani kde je ten jejich. jestli mají jít dozadu nebo dopředu. Lidé kolem mně se ihned pustili do debaty, kterým směrem by to mělo být. Postupně jsme se přesunuli k tématu, jestli je David hezký kluk a budeme mít možnost si ho pořádně prohlédnout. Možnost byla, ale přes prsa paní L. jsem už nic víc neviděla.

"Tak my už budeme vystupovat, tak se mějte hezky, třeba se zas někdy potkáme, ale doufám, že už Vás nebudeme tak otravovat," byla jejich slova před zastávkou, kde jsem vystupovala a přestupovala na stejný vlak jako ony. S úsměvem jsem se jen zeptala, jestli bych se k nim mohla připojit, protože jedu do stejného města.

Spolu jsme běžely na vlak, který nám ujel, doprovodila jsem je na kafe a v dalším vlaku už jsme seděly všechny. Zeptala jsem se jich, jestli neví, kterou městskou bych měla jet, což sice nevěděly, ale nová spolucestující mi ihned ochotně poradila.

Když jsme konečně dojely do cílové stanice, běžela jsem si ještě koupit jízdenku na MHD a pak najít, z kama pojedu. Jen mě mrzelo, že v té hromadě lidí se mi M. a L. ztratily, a já se s nima nestihla rozloučit.

A jak jsem si tak šla před nádražní budovou, v momentě, kdy jsem zaregistrovala svou městskou, poznala jsem u ní dvě osoby, které už na mě mávaly a volaly: "Haló, slečno, tady! My zapomněly, že jedeme stejným autobusem, a pak už jsme vás nikde nemohly najít."

A tak jsme opět spolu nastoupily do posledního hromadného dopravního prostředku, tentokrát jsme stály všechny tři, a nakonec se rozloučily.

Ne vždy potkáte na cestách milé lidi a já byla opravdu ráda, že když jsem jela poprvé sama tak daleko, tak se mi poštěstilo a měla jsem dobrou společnost :)

Jaké máte zkušenosti s lidmi ve vlaku/autobusu vy? Můžete buď odpovědět v anketě, nebo se o své zážitky podělit v komentářích :)

Na závěr vkládám odkaz na jednu z mých oblíbených písniček, pro zlepšení dne:

Drn z Moravy O:)