Seznámení se spolubydlícími

31. března 2018 v 20:00

V průběhu letních prázdnin G. našla inzerát na internetu, kde studentky jejího oboru hledaly do posledního pokoje do bytu 2 slečny. Napsala jim, pak se jednou setkaly a ukázaly jí byt. Tak se setkala s J. a Š. Její nadšení se brzy přeneslo i na mě. Navíc jsem to měla relativně blízko ke škole, cenově to vyšlo lépe jak za koleje.

Od začátku jsem se s taťkou na toto téma několikrát pohádala. Já chtěla na byt s G., on chtěl, abych šla na koleje. Celou dobu mi říkal, že jsem hloupá, protože jdu bydlet s holkama, které vůbec neznám, že mi třeba budou něco krást, nebo nebudou uklízet, budou si tam vodit jiné kamarády, kteří budou krást atd. Jeho předpověď se nevyplnila, díky Bohu! (a taky vám, holky ♥) :D

A tak jsme 1. 9. 2017 jely brzo ráno z naší milé Moravy do Čech, kde jsme na nádraží hledaly další ze spolubydlících (B.), která neznala žádnou z nás. Při setkání jsme se shodly na tom, že ve skutečnosti vypadáme úplně jinak, než na fotkách na internetu (bohužel, tam máme pouze krásné fotky, a realita v mém případě mírně pokulhává :D).

G. i B. jsou velmi ukecané. Já umím být ukecaná, ale spíš s lidmi, které znám, a hlavně v menších skupinkách. Vždycky jsem byla neprůbojná, stydlivá a ve větších skupinách lidí už jsem jen poslouchala. Když jsme jely takhle ve třech, tak mi ale mluvení problém nedělalo.

Na bytě jsme podepsaly smlouvu s majitelem a pak jsme se seznámily s ostatními O:) Prozkoumaly jsme své pokoje, kuchyň, koupelnu i záchod. S G. jsme měřily a plánovaly, jak si pokoj nastěhujeme. Pak jsme si sedly v kuchyni na zem, protože to je společná místnost, ale nebylo tam dost židlí. Rozdělily jsme si poličky v lednici, ve skříňkách, v koupelně, a taky úklid bytu. A protože se blížil čas oběda, rozešly jsme se do blízké restaurace.

Do této doby šlo všechno dobře. Jenže v momentě, kdy jsme seděly v restauraci, konverzace začala jaksi váznout. Jak už jsem řekla, já moc ukecaná nejsem - ano, 5 dalších lidí už je pro mě velká skupina :D ale na tomto obědě jsem se počítala do části ukecaných :D Nejvíc ze všech se snažila B., vždycky položila nějakou otázku, chvíli bylo ticho a pak se slova ujala G. No a po ní bylo znovu ticho, tak jsem odpověděla já. Holky vyjímečně taky odpověděly, ale ne moc často. Většinou se jich musely zeptat přímo.

Nejtrapnější otázka ale přišla, když jsme ochutnaly jídlo. "Tak co, jak vám chutná," zeptala se B. To už jsem měla co dělat, abych nevyprskla smíchy, ale udržela jsem se :D Když jsme na tuhle část oběda vzpomínaly o pár měsíců pozdějy, shodly jsme se na tom, že i ta skupina babiček (které se prostě nemohly už ani pořádně slyšet), se bavily víc jak my. A to zas tak moc nemluvily.

Po obědě jsme šly zpátky "domů", holky se bavily o svých skriptech, ukazovaly si, co mají a co nemají, já neměla vůbec nic. Postupně jsme se rozloučily a zase jsme jely domů, se smíšenými pocity.

Za měsíc jsme spolu měly bydlet. S úplně cizími holkami. V cizím městě. Teď už si to ale užíváme O:) Když jsem tam kdysi zůstala na víkend s J. a Š., tak mi dokonce nabídly oběd (viz foto). Tak nevím, možná mi tím chtěly něco naznačit?

Na zvěr bych se ráda podělila ještě o 2 pořádné studentské fotky. Na první z nich můžete vidět, jak vypadá naše lednička, když přijedete v neděli večer na byt jako první. Na druhé fotce je naše lednička, když v pondělí ráno vstanete jako první :D

Jaké máte zkušenosti se spolubydlícími vy? Bydlíte na kolejích, nebo bytě? :)

Drn z Moravy :))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama