Březen 2018

Seznámení se spolubydlícími

31. března 2018 v 20:00

V průběhu letních prázdnin G. našla inzerát na internetu, kde studentky jejího oboru hledaly do posledního pokoje do bytu 2 slečny. Napsala jim, pak se jednou setkaly a ukázaly jí byt. Tak se setkala s J. a Š. Její nadšení se brzy přeneslo i na mě. Navíc jsem to měla relativně blízko ke škole, cenově to vyšlo lépe jak za koleje.

Od začátku jsem se s taťkou na toto téma několikrát pohádala. Já chtěla na byt s G., on chtěl, abych šla na koleje. Celou dobu mi říkal, že jsem hloupá, protože jdu bydlet s holkama, které vůbec neznám, že mi třeba budou něco krást, nebo nebudou uklízet, budou si tam vodit jiné kamarády, kteří budou krást atd. Jeho předpověď se nevyplnila, díky Bohu! (a taky vám, holky ♥) :D

A tak jsme 1. 9. 2017 jely brzo ráno z naší milé Moravy do Čech, kde jsme na nádraží hledaly další ze spolubydlících (B.), která neznala žádnou z nás. Při setkání jsme se shodly na tom, že ve skutečnosti vypadáme úplně jinak, než na fotkách na internetu (bohužel, tam máme pouze krásné fotky, a realita v mém případě mírně pokulhává :D).

G. i B. jsou velmi ukecané. Já umím být ukecaná, ale spíš s lidmi, které znám, a hlavně v menších skupinkách. Vždycky jsem byla neprůbojná, stydlivá a ve větších skupinách lidí už jsem jen poslouchala. Když jsme jely takhle ve třech, tak mi ale mluvení problém nedělalo.

Na bytě jsme podepsaly smlouvu s majitelem a pak jsme se seznámily s ostatními O:) Prozkoumaly jsme své pokoje, kuchyň, koupelnu i záchod. S G. jsme měřily a plánovaly, jak si pokoj nastěhujeme. Pak jsme si sedly v kuchyni na zem, protože to je společná místnost, ale nebylo tam dost židlí. Rozdělily jsme si poličky v lednici, ve skříňkách, v koupelně, a taky úklid bytu. A protože se blížil čas oběda, rozešly jsme se do blízké restaurace.

Do této doby šlo všechno dobře. Jenže v momentě, kdy jsme seděly v restauraci, konverzace začala jaksi váznout. Jak už jsem řekla, já moc ukecaná nejsem - ano, 5 dalších lidí už je pro mě velká skupina :D ale na tomto obědě jsem se počítala do části ukecaných :D Nejvíc ze všech se snažila B., vždycky položila nějakou otázku, chvíli bylo ticho a pak se slova ujala G. No a po ní bylo znovu ticho, tak jsem odpověděla já. Holky vyjímečně taky odpověděly, ale ne moc často. Většinou se jich musely zeptat přímo.

Nejtrapnější otázka ale přišla, když jsme ochutnaly jídlo. "Tak co, jak vám chutná," zeptala se B. To už jsem měla co dělat, abych nevyprskla smíchy, ale udržela jsem se :D Když jsme na tuhle část oběda vzpomínaly o pár měsíců pozdějy, shodly jsme se na tom, že i ta skupina babiček (které se prostě nemohly už ani pořádně slyšet), se bavily víc jak my. A to zas tak moc nemluvily.

Po obědě jsme šly zpátky "domů", holky se bavily o svých skriptech, ukazovaly si, co mají a co nemají, já neměla vůbec nic. Postupně jsme se rozloučily a zase jsme jely domů, se smíšenými pocity.

Za měsíc jsme spolu měly bydlet. S úplně cizími holkami. V cizím městě. Teď už si to ale užíváme O:) Když jsem tam kdysi zůstala na víkend s J. a Š., tak mi dokonce nabídly oběd (viz foto). Tak nevím, možná mi tím chtěly něco naznačit?

Na zvěr bych se ráda podělila ještě o 2 pořádné studentské fotky. Na první z nich můžete vidět, jak vypadá naše lednička, když přijedete v neděli večer na byt jako první. Na druhé fotce je naše lednička, když v pondělí ráno vstanete jako první :D

Jaké máte zkušenosti se spolubydlícími vy? Bydlíte na kolejích, nebo bytě? :)

Drn z Moravy :))

Úvodní článek

31. března 2018 v 14:19
Milý čtenáři! :)

Jmenuji se Michaela a tento blog jsem založila kvůli škole (úkol do jednoho z předmětů). Dalo mi práci vymyslet, o čem bych mohla psát, ale nakonec jsem se rozhodla zde promítnout část z mého života.

Před necelým rokem jsem ukončila střední školu, na konci září jsem nastoupila na univerzitu a s tím přišla spousta změn a zážitků (dobrých i špatných). A protože mně nenapadalo žádné jiné téma blogu, zvítězil můj studentský život. Tím nemyslím, že budu psát o škole jako takové, o předmětech a podobně. Ráda bych psala o všem, co je s tím spojené. Ať už jsou to problémy s bydlením bez maminky a tatínka :D nová přátelství, zdárně ukončené zkouškové (díky stresu o 10kg lehčí). Všechno co mě (a mé spolubydlící) napadne.

Bydlím v bytě s 5 dalšími slečnami. V článcích je budu označovat jako A., B., G., J., a Š.. Já jsem na pokoji s G., která je mojí kamarádkou už od základky, spolu jsme byly také na střední a až teď na vysoké jsme se trochu rozdělily. Druhý pokoj sdílejí J. a Š., které se taky znají už několik let a v posledním pokoji spolu žijí A. a B., které se předtím sice neznaly, ale myslím, že se neplánují zavraždit ve spánku O:)

B., G., J. a Š. chodí na stejnou školu, stejný obor, a do stejného ročníku, ale protože je jich moc, jsou rozděleny do různých studijních skupin a ne všechny předměty tak mají spolu. A. chodí na stejnou školu jako ony, ale na jiný obor a navíc už má hotové bakalářské studium, a teď útočí na titul Mgr. Já jsem ale největší vyděděnec, protože chodím na jinou školu a studuji také jiný obor. I když podobný :)

Ze začátku jsme se myslím trochu styděly, ale už jsme si na sebe zvykly, navíc jsme všechny milé a hodné holky, takže nebyl žádný problém O:) neporvaly jsme se ani o koupelnu ani o záchod, což myslím překvapilo nás všechny :D Díky rozdílným rozvrhům se nám daří v našem krásném bytečku celkem střídat a většinou u večeře si i trochu povykládat o tom, jaký jsme měly den, kdo nás nas*al, kdo nás pobavil.

Na úvod je to snad vše :) Doufám, že se u mého blogu aspoň trochu odreagujete od každodenního stresu :)

Drn z Moravy